Několik slov hudebního skladatele Jarmila Burghausera

             Problematika přirozeného (fyzikálního) ladění je stále živá, ba zdá se, že dnes, v době nových možností elektroakustiky, se zájem o ni dokonce zvyšuje. Není pochyb o tom, že rovnoměrně temperované ladění je jen východisko z nouze, spíše jen prostředek k zjednodušenému  dorozumění, spoléhající na jistou toleranci  lidského sluchu k malým odchylkám od přirozeného ladění. Tyto odchylky se dokonce stávají  někdy i žádoucími při melodické intonaci tzv. tendenční, kdy citlivé tóny se stoupající tendencí se intonují výše, s klesající tendencí níže ( viz o tom  např.  Jaroslav Zich Prostředky výkonného hudebního umění, Praha 1959). Tam, kde však převažuje zřetel harmonický, tedy při sazbě akordické, zejména pak kvintakordové, nemůže být sporu o tom, že ladění založené na přirozené tónové řadě, je žádoucí a je mu dávána přednost ( hudba komorní, sborová – viz např. Steinmannova intonační metoda).

            Problematikou přirozeného ladění  se zabýval po  Helmholtzovi zejména S. Karg- Elert, P. Hindemith, u nás  V. Nopp. B. Dobrodinský, J. Micka, z cizích v poslední době zejména W. Kock – Experimental Study of Tunings  Problems  1954.

V  Praze, 21. 5. 1964.                                                                           Jarmil  Burghauser